Velká cena kamarádů 27. září

Tedy s chutí do toho, jednou to přijít muselo, takže další oddalování zveřejnění příspěvku nemá smysl. Jarda a Michal na něj už netrpělivě čekají. Jaký byl právě proběhnuvší víkend?

Nutno podotknout, že studený. Kdekdo vytáhl kulicha, k vidění byly i vaťáky. Čaj po závodě se stal nezbytností. Více zdatní jedinci přinesli mezi čekáním na výsledky úlovek z nedalekého lesa. Ostatní tam vyrazili alespoň poslouchat poslední cvrlikání ptáčků.

Dobrá, nechme těch planých řečí okolo a přiznejme barvu: Dani byla poražena hned na několika frontách počínaje domácí poděbradskou přes dvorskou až po… ano, i chaloupeckou. Prostě to nešlo a nešlo. Nejvíc se radoval Michal, který se kolem tabule, kam měly každou chvíli přibýt výsledky, ochomýtal nejvíc. A bylo to tam – 576. Tímto ale nekončíme; protože Jardovi obvyklý výsledek stačil k poražení paní trenérky také (575 – jen o bod, no bóže!)

Po návratu domů se Dani plácla do čela – vždyť si při závodě nezpívala svůj „rekordový“ hit Jó, třešně zrály! Na sobotu chystá velkou odvetu, a kdyby se snad závod nekonal, vězte, že ji chtěla provést a takové chtění, to je, jako by se stalo 🙂

Pevně ale doufáme, že se v sobotu 3. října ještě setkáme a budeme moci na pražském memoriálu pana Romana Řeřichy zavzpomínat na čestného člověka a přítele, kterého bychom přáli každému střeleckému klubu a jehož loňský odchod nás velmi zasáhl.